Rituály nemusí být ezo

Když se řekne rituál, může se mnoha lidem vybavit obrázek nějakých „ezo“ lidí v kruhu s bubnováním, pálením tyčinek, zpěvem a třeba divokým tancem. Rituál ale nemusí být takový. Vnitřně jsem to cítila a pak když se mi dostala do ruky kniha Tradinář, jen mi srdce nadšením zaplesalo. 

Rituál může být rodinný zvyk, tradice, speciální den nebo část dne, který trávíme společně určitým způsobem a tento zvyk pak opakujeme, opatrujeme a těšíme se z něj. Oslavit nějakou speciální událost nebo náš životní milník je něco, co může mít také podobu rituálu. Tedy tím, že oslavě dodáme nějakou strukturu a záměr a není to jen suché setkání nad jídlem a pitím. 

Už v minulosti mě lákalo mít rituál na rozlučce se svobodou. Měla jsem ho nakonec nejen já, ale i další mé kamarádky, kterým se tento nápad taky líbil. 

Není proto určitě překvapení, že jsem rituál chtěla před porodem a také po porodu. Vnímala jsem posilující efekt mého záměru a také jsem měla pocit, že se tím náš porod tak nějak celý posvětí. Rituálem po porodu se naopak porod uzavře a vstoupím naplno do nové role maminky. 

Předporodní rituál

Pro vedení předporodního rituálu jsem požádala moji kamarádku. Společně jsme se domluvily na tom, co do rituálu zahrnout. Zmínily jsme čtyři živly a s každou charakteristikou živlu jsme probraly jedno téma. 

Element Vzduchu představuje naši minulost a rodovou linii. Vzpomínaly jsme tedy s ostatními ženami na to, jaký porod byl pro naše mámy, babičky i další ženy. 

Element Ohně je ideální pro spálení všech strachů a obav. Obavy můžeme i napsat na papír a opravdu papír spálit.

Na elementu Vody může připlout přání pro porod, stává se pak součástí nás, pokud vodu vypijeme. Každá z mých kamarádek tedy do poháru s vodou pošeptala své přání pro mě a já jsem pak pohár přijala a vypila jej. 

Element Země má pečující charakter. Ženy v mém kruhu mě s péčí učesaly a na bříško mi namalovaly obrázek (největší dílek měla Angelínka).

Poslední částí byl labyrint, při vstupu do labyrintu jsem odevzdala předmět, který pro mě znamenal svobodný život ženy a na konci labyrintu byl nachystán dárek pro mě jako mámu. Procházení labyrintem ve mě vyvolávalo zajímavé pocity a bylo opravdu krásné si zvědomit, jestli se cítím připravená na ten hluboký transformační zážitek, kterým porod je. 

Na závěr jsme si s kamarádkami samozřejmě dopřály dobré jídlo a zákusky (mimo jiné mnou velmi oblíbené veganské koblížky 🙂 Povídaly jsme u čaje a sdílely. A to mám hodně ráda. Sdílení žen mě pro porod posílilo, byla jsem nabitá energií nejen já, také celou místnost, kde se rituál konal, doslova prostoupila ženská energie. 

A jak po porodu? 

Porod sám o sobě byl úplně jiný, než jsem si myslela i představovala nebo dokázala představit. A je to prý celkem normální. Celý článek o mém porodu ještě chystám. 

Už před porodem jsem se dozvěděla o rituálu zavinování kostí. Ze začátku jsem si úplně nemyslela, že ho budu potřebovat, ale jo… Minimálně se z porodu opravdu vypovídat jsem potřebovala. Ale jen o tom tento rituál není. 

Rituál zavinování kostí

Na doporučení své laktační poradkyně jsem oslovila na rituál Janu. Nejdříve jsme se telefonicky pobavily o tom, co bych potřebovala a jak všechno vnímám. Jana mi poslala emailem soubor, ve kterém bylo popsáno, co všechno může rituál zahrnovat. 

Rituál zavinování kostí lze provést po ukončeném šestinedělí a také kdykoliv poté. Záleží na pocitu ženy, kdy si chce své téma porodu nebo i něčeho jiného zpracovat a uzavřít. Rituál může být individuální nebo ve společnosti ostatních žen, přítelkyň, matky, babičky apod. Já jsem zvolila možnost mít Janu jen pro sebe a opravdu spočinout v hojivé ženské energii. 

Po celou dobu rituálu se manžel staral o našeho synka a ještě uvařil, abych měla opravdu prostor pro sebe a zároveň něco kvalitního do bříška. Miminko mi nosil jen na kojení. 

S Janou jsme začaly rituál vyčištěním prostoru. Ona nachystala všechny potřebné věci, abych měla maximální pohodlí. O tom to je hodně, najednou se čertvá máma může položit do přijímající role. Měla jsem bylinnou napářku. Sdílela jsem svůj porodní příběh. S tím samozřejmě také všechny pochybnosti i strachy, radosti i nejistoty, které čerstvá maminka může cítit. 

Po napářce jsem si dopřála masáž bylinnými měšci, do kterých jsem bylinky sama vybírala. Už to byla velká slast. Nechat se masáží opravdu opečovat. 

Zavinutí jako zakuklení

Zavinování kostí spočívá v magickém zavinutí do sedmi šátků. Cítila jsem se pak jako pěkně zakukléná larva :). Chvilku jsem si jako larva prožila ten stav, že nic nemusím a pomalu mnou prostupovaly zážitky z celého opečovávání. Možná jsem i na chvíli usla.

A pak jsem uslyšela ve vedlejší místnosti broukat našeho syna. To byl moment, který bych přála zažít každému. Těžko popsatelný pocit bezpodmínečné lásky se mi rozproudil celým tělem, čím víc syn broukal, tím více jsem lásku cítila. Pomalu jsem se rozbalovala z šátků. Jako motýl z kukly. 

Rituály v běžném životě

Vypadá to, že rituály získávají pevné místo v mém životě. Líbí se mi hodně. Nejen pro tyto speciální události jako je rozlučka se svobodou a porod. Je krásné mít nějaké osobní a rodinné rituály. Vnímám, že nám pak tolik ty roky života neproklouzávájí mezi prsty a žijeme víc na plno. V přítomném okamžiku.

S láskou Propojená

Děkuji za spolupráci s Nakladatelstvím Smartpress. Poskytlo mi právě rodinnými rituály prošpikovanou knihu Tradinář, která je velmi inspirativní a čerpám z ní každý měsíc.