O hledání svého středu

Jak najít ztracený tlukot svého srdce? 

Z mého laického pohledu máme rozum a srdce. Také můžeme říct, že rozum je pěkný kecálek a dokáže nám toho hodně napovídat. A srdce, to je takový tichý kámoš. Ne vždy máme jeho repráček zapnutý nahlas. Někdy jen v případech, kdy se cítíme opravdu dobře a komfortně. Například ve společnosti, které bezmezně věříme. 

Každý má tyto dva na různé úrovni hlasitosti. Někdo se může smát nebo projevovat své emoce na celé kolo a je mu jedno, co si ostatní myslí. Někdo svým emocím, tedy srdci, neumí dát vždy úplně prostor a před neznámými lidmi o to méně. Přesto ještě neznamená, že své srdce opravdu slyšíme a že mu nasloucháme.

A jak spolu ti dva souvisí? Uvedu příklad.

V mém životě pak nastaly chvíle, kdy jsem si říkala: „Co tady vlastně dělám? Co vůbec chci?“ 

Tedy v překladu to znamená, že mé srdce volalo o pomoc. Radost se vytratila a to, čemu říkáme štěstí, se toulalo někde hodně daleko v království za sedmero horami. 

Samozřejmě měl na to rozum vždy perfektní odpověď: „Hele, kočičko, teď dáš vyprat pračku, pak vytřeš podlahu a doufám, že jsi nezapomněla nakoupit. Zítra půjdeš do práce a necháš si všechno líbit…“

Připomíná vám to něco?

Kolikrát jsem jen slyšela tento rozhovor. A proto, abych se stala šťastnější, bylo třeba se více naladit na srdce. Pro mě štěstí je stav mysli a spíše odpovídá mému pocitu naplnění z přítomného okamžiku. Takový stav, kdy nehledě na to, co nepříjemného mě může čekat za rohem, se dokážu rozpustit do přítomného okamžiku jako do pohodlného gauče. 

Zde jsou mé tipy na to, jak najít ten pohodlný gauč a trochu na chvíli ztlumit zvuk toho racionálního kecálisty:

1. Zastavit se

V ideálním případě se vyplatí vyjet na trochu neplánovaný výlet. Pokud chodíme jen z práce a do práce, doporučuji zajet si o pár zastávek dál a zpět se projít. Jakýkoliv výlet náš mozek trošičku rozhodí ze zajetých kolejí a speciálně výlety do přírody nás dokáží naladit zpět na naše pocity, tedy srdce. Často tváří v tvář přírody zjistíme, jak jsme vlastně malí. 

Jakkoliv dlouhý výlet mně osobně často přinesl poznání zajímavých lidí, příjemné rozhovory a zjistila jsem, co mám vlastně ráda. Poznala jsem více sama sebe. Při výletech do přírody mě zase často napadá: „Proč to nedělám častěji, vždyť tak ráda chodím přírodou…“

Konkrétní tipy: zajděte na místo ve vašem okolí, kde jste nikdy nebo dlouho nebyli, poznejte nové město v ČR, výlet do přírody i jen na odpoledne, víkend mimo civilizaci, týden delších procházek po práci,… cestujte, poznávejte, jděte do parku.

2. Tužka a papír 

Nemusíte být velcí spisovatelé, stačí vzít do ruky pero, papíry a psát. Popsat všechno, co vás napadne. Všechny pocity, kolegy, divnosti, nebo ty šťastné momenty, které si ještě zahalené mlhou pamatujete. 

Jako nástavbu volnému psaní ještě ráda navštěvuji svůj seznam věcí, které miluji. Psala jsem o něm při novoročním plánovaní a vřele doporučuji každému si takový napsat. V těžších momentech si pak svůj seznam vezmu do ruky a začínám s ním pracovat. I když mám ze začátku velkou nechuť. 

Obměnou tohoto cvičení jsou pastelky. Kreslím a maluji do své myšlenkové mapy všechno, co mě napadá, a k tomu si píšu poznámky. Nikdy nezapomínám potom označit to, co je pozitivní. Na to se chci zaměřit. Moje otázka zní: „Co vlastně můžu ovlivnit právě teď?“

Tipy: volné psaní každý den chvíli po dobu jednoho týdne, čtení zápisků a soustředění pozornosti na pozitivní věci, seznam věcí, které miluji a dělat jich co nejvíce, do týdenního kalendáře vložit drobnosti, které mi dělají radost a udělat si radost, myšlenková mapa mého současného života. 

3. Vděčnost

Vděčnost je stav nebo proces, při kterém děkujeme za věci a situace, které máme. Možná už jste o vděčnosti slyšeli a existují různé metody, jak ji praktikovat. Co se při tom děje? Když děkuji, ladím se na své srdce. Opravdu procítěné díky, pochází ze srdce. Čím více si budeme uvědomovat vděčnost, tím více se ladíme na srdce a poznáváme to, co skutečně chceme.

Uvědomujeme si vůbec věci, které máme a dějí se nám každý den?

Většinou s námi totiž mozek hraje hru nedostatku. Přece když nevytřu tu podlahu, nemůžu být spokojená. Nebo když nebudu mít tu novou podlahu, ideálně novou podlahu v novém domě. Místo toho si můžeme ze srdce uvědomit: „Já mám podlahu, kterou mohu uklidit. To znamená, že mám střechu nad hlavou, tedy domov.“

Tipy: napište seznam věcí, za které jste vděčni (začněte klidně od nejtriviálnější jako je nádech, výdech, pitná voda, teplá voda, jídlo, čistý vzduch,…), často si tento seznam čtěte a připisujte další věci, prociťujte vděčnost za tyto věci se zavřenýma očima krátce každý den.

Teď už zbývá to jen dělat.

Tohle jsou tipy, které nejčastěji používám a fungují mi velmi dobře. Kromě toho ještě poznávám sílu ženského kolektivu a tak mimo jiné vznikly Víkendy pro ženy.

Rozhodně hledejte své způsoby, čím lépe se poznáme, tím větším přínosem jsme pro ostatní. Čím šťastnější jsme, tím jsme zářivější i pro okolí. 

Přeji vám příjemnou cestu ke svému srdci

Propojená